Prosinec 2013

I alone.

29. prosince 2013 v 1:53 | Lady_Paranoid |  Pensiero.
. Sama v sobě se marně peru s myšlenkou kdy mi zase bude líp?
Mám přátele víc k životu už dál nepotřebuju, nepotřebuju se zklamávat a být nasraná. Jenže všechno je prostě silnější než já samotná. Psala jsem hodněkrát takovýhle hovna, ale vyšlo ze mě po 2 nocích tohle oceníte to možná jen vy.

1.
Nemůžu zvednout svou hlavu,
Tiško sedím u splavu.
Jsem tak plná myšlenek,
jak působím navenek?
Říkají ať plavu,
strácím se však v davu.
Jak si mě tu mohl nechat?
Do peřin osaměle lehat.
R:
Když si slyšel moje srdce,
proč si ho nechal umírat?
zaprodal si ho další ne jen jedné mrdce.
O tebe sem se chtěla opírat,
Bolest je všechno co po tobě zbylo! (co mi zbylo)
Z tváře poslední slzu smylo.
2.
Nemám jak pohnout svým tělem,
všechny z tvým citů stali se popelem.
Sama před všemy budu muset stát,
čeho se mám vlastně bát.
Chybím ti snad někdy?
Na to nepotřebuješ svědky.
Vrátil bys ty vzpomínky?
Do okna ti hazím kamínky.
R:
Když si slyšel moje srdce,
proč si ho nechal umírat? (nechal umřít)
zaprodal si ho další ne jen jedné mrdce.
O tebe sem se chtěla opírat,
Bolest je všechno co po tobě zbylo! (co mi zbylo)
Z tváře poslední slzu smylo.
3.
Nevím jak dokážu dýchat,
Chtěl si to vždy slýchat.
Můžu se ptát svého osudu,
co budou dělat až tu nebudu.
Třepu se už vzteky.
Proč necitím už tvé doteky?
V okamžiku mi ruce obě stuhly,
ze všech lží oči mi opuchly.
R:
Když si slyšel moje srdce,
proč si ho nechal umírat?
zaprodal si ho další ne jen jedné mrdce.
O tebe sem se chtěla opírat,
Bolest je všechno co po tobě zbylo! (co mi zbylo)
Z tváře poslední slzu smylo.
 
 



Neotvírej svou duši, pohltí ji temnota.

24. prosince 2013 v 10:40 | Lady_Paranoid |  Pensiero.


Myslela jsem si najivně, že deníček na blogu to jediné, co mě baví a jak moc se všichni kocháte mými zažitky z koncertů. Možná vás to zajímalo, možná né. Jedno vím jistě s tímto jsem naprosto skončila. Raději budu spát pravdu o nás všech a hlavně o mě a mojich myšlenkách,, Co ti je?" ... ,,Jak se máš?". Při téhle odpovědi tiše zadržuju slzy. Poslední dny jsou pro jako jedna velká propast, ze které se prostě nemůžu dostat ven. Marně jsem se snažila být v pohodě, nejde na to nemyslet. Pořád to mám před očima všechny vzpomínky všechny ty zkuvené střípky, které nikdy nevymažu ze svý hlavy.

Znáte ten bezmocný pocit, když ho vidíte a chováte se jako by ste se neznali. Znáte ho? Určitě jo, ale já už jsem imuní snažím se to ignorovat, ale víte moc dobře, že to tak snadno nejde.

,,Myšlenky. V hlavě to koluje a v srdci to zabolí...".

Jedno jsem se už v životě naučila, spoléhat se na to co je důležité. Žít náhodama a nevymýšlet si budoucnost. Milovala jsem ten pocit svobody a spontálnosti. Někdy mi ani nepřišlo, jak moc jsem přežívala,, Jaké máš budoucí cíle". Měla jsem jeden jediný a to mít kapelu, skládat svou vlastní hudbu. Žít jenom hudbou a hudbou a zase jen hudbou. Ta jediná ti totiž neublíží, nezlomí srdce. Zaplní to prázdno, které citím pořád.

,,Potřebuješ lásku a si typ osoby, který nemůže být sám!".
Celkově mě tak tahle myšlenka zarazila, pořád odpovídám nepotřebuju to, nechci to! Nevím zda je možné, abych si tohle vybudovala bez pocitu, že tomu druhému nemůžeš věřit. Ne, nedokážu nevěřím nikomu, kdo mám koule mezi nohama. Jak moc mě to bolí? Na tohle nemám odpověd. Chci to cítit srdcem. Nechci, aby moji mysl zase položila ta temnota. Z té nemůžu ven. Pomož mi z ní zase ven!


Proč to nadávání nepomáhá ?
Proč se citím pořád tak sama?
Odpoví mi někdo někdy na tyhle otázky?
Patřím sem bůbec ?
Kdo mě má rád, když to potřebuju?
Kdo mě podrží?
Komu můžu říct, že mi chybí ?
Kdo mě nenechá v temnotě?
Kdo mi konečně otevře duši ?

Mám jednoduchou odpověď Hudba!



Ps: veselé vánoce všem!

Bez komunikace není vztah.Bez respektu není lásky.Bez důvěry není důvod pokračovat.

21. prosince 2013 v 16:26 | Lady_Paranoid |  Pensiero.

^^Není pro mě jednoduché důvěřovat,
proto když ti řeknu "Důvěřuji ti",
tak prosím nedovol, abych toho litovala^^




Uvědomí-li si člověk co je pro něj důležité a jak moc chce, aby s ním někdo byl.
Musíme nejdříve poznat sami sebe a nejen proto, aby věděl jak se má zachovat i proto jak by se měl zachovat k druhým. Co je v dnešní době důležitější než to co být důležité má. Důležité je to jak kluka, chlapa, manžela co nejvíc obrat o nevíc peněz. Holky, zamyslete se na sebou to jsou pro vás důležité jen peníze? To nedokážete citit ten pocit štěstí? Někdy mi u toho hlava stojí! A co vy dokážete někdy milovat své děvče bez toho, aby jste ji za rohem podváděli a hledali v jiných ty do kterých jste se sami zamilovali. Dokážete nám jen pořád nelámat srdce pohým pohledem?

Jak moc je těžké někoho získat ?

Není to těžké jen je v dnešní době facebooku, netu a různých přirážek a sraček těžké si ho udržet. Nikdo tohle možná nechápe, ale tohle je jen moje čistá uvaha. Ta neustálá myšlenka na věci, které bychom v hlouby duše měli nechat plavat. Komu se podařilo v dnešní době si udržet svůj vztah déle než měsíc, dva. No řekněte? Myslím, že sama už k tomu nemám co říct! Protože když tohle píšu má vyloženě slzy v očích jak mě to bolí!



V každém citátu je půl života ^^

18. prosince 2013 v 20:28 | Lady_Paranoid |  Pensiero.

^^ Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život, ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene ^^


Přemýšleli jste někdy nad tím co vás dohání k šílenství? Jaké myšlenky se vám honí když jste sama doma. Holka, která má kluka čím více ho poznává tím více ho buď to miluju nebo nenávidí. Možná je lepší ho nechat jít nebo ho snad pořád tahat za nos? Mluvím všeobecně, nechci na nic ukazovat. Kolikrát jsem já ublížila v minulosti sama sobě. Kolika klukům jsem zaprodala své srdce. Otevřela jsem jim jako pandořina skříňka,,Jsi tak krásná". Já jsem jim to věřila bojovala jsem za to, abych mohla jím dát cokoliv. A Jak jsem skončila jako troska, která se bojí komukoliv cokoliv věřit. Proto je tento citát jeden z mých nejoblíbenějších.

^^ Léčíš-li rány, je bolest na bolest vždy nejlepším lékem ^^


Nikdo nepochopí bolest ostatních, když jí sám dostatečně nezažije. Člověk Sáhne si až na dno svých sil dokud nepozná něco nebo někoho, kdo ti změní život. Pro mě je nejdůležitější kapela, která mě dostala z rozvodů rodičů. Miluju tuhle kapelu, ať už o nich říkají cokoliv The paranoid. Před tuhle kapelu bych nepoznala tak úžasné děvčata.
Jo!? Opakuju se, ale ty holky mi změnili život. Díky nim jsem odložila ostré předměty. Stydím se za to, je mi ze mě zle. Nedokážu se podívat na své tělo. Sama sebe nenávidím. Delší dobu mě měli všichni za krávu, pitku, zoufalku, kopírku. Vším jsem si musela projít sama. Nikdo mi nepomohl. A najít si způsob jak se s té věčné deprese dostat. Otevřenost a upřímnost jsou teď mí věční přátelé. Jsou to ty dva hlasy, které mi říkájí, že upřímnost je důležitá,,Jen tak tě budou brát takovou jaká jsi" a tohle ti říká mozek. Proto je i tento citát mým oblíbeným.

Věděla jsem proč, každý má své oblíbené citáty. Nikdy jsem nepochopila, proč se tyto věci vytvářejí, ale později postupem času jsem dospěla do takového stádia, kdy jsem to konečně pochopila to co prožiješ, budeš žít nebo umřeš. Nadpisem blogu byl taky citát. Tento citát sem vymyslela sama, prostě jsem měla špatnou náladu byla jsem rozhádána s lidma a nedokázala sem si přiznat, co jsem neudělala. Moc mě to mrzelo a vzniklo tohle

^^ Víte co je nejlepší?

Miluji svůj úsměv nikdo totiž nikdy nepozná,

že je v něm mnohdy mnoho bolesti ^^


A jaký je vás oblíbený citát ?

Co to vůbec znamenám ..

8. prosince 2013 v 19:43 | Lady_Paranoid

Kolik bolesti si musí sám v sobě srovnat, aby mohl sám pokračovat ve svém bezvýznamném životě ,,Tohle ti nevydrží".
,,Půjde to do kitek". Vědela jsem, že musím bojovat za to co miluji. Nemohla jsem to dostat z hlavy. Taky si sama v sobě nedokážu přiznat pořád věřím tomu co vidím, když se mu podívám do očí.
Ten strach o to, že je tohle jenom lež a výmluvy mě jen ničí. Pořád čekat na to až příjdeš a oznámíš mi dneska nemůžu. Kolik kluků mi ukradlo část mého srdce, které se nikdy nezacelilo! Prostě nemůžu přestat myslet na minulost. Moje srdce chce milovat někoho, kdo mi za to stojí! Místo toho slyším,, dneska to pass". Při každé větě nemůžu nebo nestihám mi bodá do srdce velký nůž a zařezává se do každé mé žili v mém těle. Neuvídím, neutítím objetí.
Kdybych měla otevřeně mluvit o své minulosti. Budete se mi všichni jen tiše smát. Každý z nás má jedno velké tajemství, které si chce nechat uchované ve svém deníčku z mládí, puberty. Každá holka si potřebuje odpočinout od těch vašich klučičích výmluv. Neexistuje jediný den kdy by se každá z nás netrápila tam uvnitř
,,Je pro on ten pravý?
Proč mi to děláš?
Já jsem ta nejhorší".
Kdo dokáže vidět do našich srdcí, když nás tolik bolí ?
Kdo ví jak se cítím, když jsem tě měla vedle sebe! Neuvědomuješ si jak jsem s tebou byla štastná. Nechceš mi říct jestli tohle je realita nebo pouhý hnusný sen, který dříve nebo později skončí! Nechci se zase ztrapnit jen tím, že miluju, žárlím. Protože jsem tohle zažila poprvé, aby mě někdo obejmul a řekl,, Mám tě rád".
Vím, měla bych teď asi jásat štěstím, že tě mám. Místo toho mám v hlavě miliony otázek. Né na darmo se říká,, Co srdce cítí, nikdy mozek nezapomíná".
Moje myšlenky směřují jen k jednomu spíž jedné ubohé věci. Kamarádi nám často pomohou, ikdyž snámi nesouhlasí. Vytriskly mi slzy když jsem tu větu četla. Uvědomuješ si to, co jsem pro tebe obětovala ?
Mám pocit, že ty jen vidíš svého nejlepšího kamráda v nejlepší světle. Nic nezakazuju nikomu jen mě mrzí, že on možná bude spíše už je důvodem našeho rozchodu. Nechci, aby mi zase ruply nervy. Nechci! Nechci! Rupnou a teď je se vším konec.
Pokud to bude nutné, nezbytné a přímé čí upřímné. Pokud si to někdy uvědomím, že sebou... Já jsem sice někdy neotevřená, ale dokážu milovat více ostatní přátelé než jen sama sebe!
Jedno si pamatuj!
Pokud se někdy rozejdou naše cesty pamatuj jsi či rozešli, že teď to budeš ty, kdo mi ukradl srdce a odhodil za hlavu a šel hrát fifu s přáteli. Mrzí mě to.. Ikdyž vím co citíš, nikam to už nevede.. ale vím pořád co k tobě citím a budu. Je čas tě nechat jít svou cestou.