Can you feel my heart?... aneb psychopat schovaný za milou maskou.

14. února 2014 v 12:26 | Lady_Paranoid |  Pensiero.


^^ Můžeš slyšet ticho?
Můžeš vidět tmu?
Můžeš opravit to, co je rozbité?
Můžeš cítit, můžeš cítit mé srdce? ^^






Hodně dlouho jsem seděla v okně na to, abych pochopila, že to co mi lidé řeknou je pravda. Nevěřte, stejně vás to dožene.... všude mě pronásledujou. Zmocnuje se ma takový trapný strach, že jsem měla raději tuhle hloupou věc vypustit hlavy. Ne ne ne, Žemličková se nikdy nepoučí. Vždycky jí bude něco zajímat tak si za tím půjde. Já se znám, tohle dopadne dobře pro mě. Ano, ta paranoia ve snech je hrozná.

^^ Chápe někdo mé myšlenky?
můžete mi snad říct, že jsem blázen?
Věřím v nereálné věci?
Ztrácím přehled o hloupé realitě? ^^


Tohle vyčerpavájící myšlení mě jedno dožene do hrobu. Možná bych si asi fakt měla začít hrát na kytaru. Ten ton strun mě tak uklidnuje, uklidňuje mou duši. Všechno je pak jako v mé vymyšlené zemičce. Kde jsem jen já a moje sny či noční můry. Čekám až se stane zázrak a já budu konečně položena do smyslu lásky, něhy a vím, že nikdy nebudu spokojená pořád mi něco bude chybět. Obejmutí? pusa? společné chvile? Jo bude mi to scházet, řekla jsem si jednou že na tenhle hloupý sen zapomenu mám přece své přátele a ti mě budou držet nad vodou jako křížek na krku od mé kamarádky, kterou nikdy neztratím.


Tehnle song nemůžu dostat z hlavy od 3 unora, kdy jsem si zveřejnila na facebooku. Mám pocit, že jsem si ho měla nachat zrušený. Sleepwalking pro všechny ty zmrdy co mi snaží zničit život, ti kteří se chovali jako kamarádi, ti kteří mě zklamali, ti kteří bojují a nikdy se nevzdávají ikdyž ví, že u mě šanci nikdy nemájí. Tohle je můj život a vždycky si rozhodnu koho tam chci a koho z tohoto života vyhodím. Ooo man, jsem magor!!! Psychopat schovaný za milou maskou .... za Každopádně se mi ti co budou číst tento článek budou zase smát nebo brečet nebo mě obdivovat. Macbeth viděli ste tu hru někdy? já ano. Je to šílený příběh. Zamilovala jsem se.


Nikdy jsem si nepřipustila jak moc miluju svůj život a ják ty mi chybíš víc než si myslíš.. Moc lidí mi chybí, třeba moje teta která umřela. Teď slyším ten song a automaticky ho vypínám nebo si ho pustím a vzpomínám na segru od babičky. Sice jsem moc tetu neviděla od té doby co onemocněla, ale nikdy nezapomenu jak jsem seděla v Horní Suché v pohřební síňi a jen slyšela jak všichni brečí. Viděla tu fotku u rakve. Teto chybíš mi, ani nevíš jak. Proč se mi vrací všechny staré vzpomínky? Citím se jako v pasti. Moje minulost mě zase pronásleduje ve snech. Vrací se mi to stává se vám to taky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylvia Wicreiss [Xelpaldiniveerca] Sylvia Wicreiss [Xelpaldiniveerca] | Web | 14. února 2014 v 19:43 | Reagovat

nechci řikat, že se cítíme stejně, ale podoba tam bude. Je mi líto tvé tety, ale mysli na to, že ona na tebe neustále kouká a když se zamyslíš, je furt s tebou^^ (zní to jako blbost, ale takhle si pomáhám já)

2 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 15. února 2014 v 0:43 | Reagovat

[1]:  joooo to máš pravdu.. :)))  joo joo .. :D

3 Hidasta Hidasta | Web | 22. února 2014 v 9:11 | Reagovat

Minulost je svině, a stejně jako vyhlídka na budoucnost může způsobit pěknej guláš v hlavě, taky to znám... :D
Jé, kytara... Na tu bych si přála umět hrát :D

4 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 22. února 2014 v 20:36 | Reagovat

joooo, guláš.... :) já se pomalu učím :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama